Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nAasucho a zahřívá mě dE7ech,
říkám si:"THmak už toho jednou provždy nE7ech,"
vždyť zase nAepřijde a budu si plE7ést
rafičky hHmodinek a ulice mE7ěst,
nikdy nic nAeřekne a nechce si čHíst,
když poštou pHmosílám jí za listem lEist,
a kdyby viděla, tak bude se smAát,
jak růže krEadený stHmrkám za kabE7át.
R:Poslední kAabriolet, F#mohohD#ó, jsem já, a jE7e mi sto let,
jsem křeslo s tAíhou hosta, ohohF#mó, od jedné sčD#ítám do stE7a,
poslední JAuan jsem DF#mon, zvon zvoní "dD#on-diri-dE7on"
a hvězdy nad mou hlHmavou střE7ídají levou-prAavou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: